Sebeupálení

03.05.2019

Psychomagický akt, někdy ke konci roku 2018

Byl tomu takový ten den a nálada na zasebevraždění, že jsem se k němu i uchýlil. Rozmýšlel jsem chvíli, jak toto učinit a dospěl jsem k psychomagickému aktu, že se transformuji ohněm. Věc byla v podstatě jednoduchá, vzal jsem svou minulost a spálil jsem ji. Bylo toho hodně, od dob školy, mé úspěchy i neúspěchy. Věci z kapely, některé fotky, deníky (koliko příběhů v nich za ta léta bylo), své filozofické statě (celé bloky), předměty a mnohé další. Byly toho celé krabice.

Sedl jsem si na zahradu a v plechové vaně jsem postupně začal pálit jednu věc po druhé a s díkem ji vyprovázel. Jak jsem plakal a mnohdy se i smál. Po asi hodině či dvou, již zůstal jen popel, ze kterého brzy vzešel fénix.

Zvláštností tohoto aktu bylo to, že jsem mnohé zapomněl, lidé mi často připomínali, co jsem řekl, či napsal a já vůbec nevěděl. Velmi jsem se podivoval, také od té chvíle říkám : ,,jj, já toho nakecám´´. Otázkou však je, zda-li zde byla nějaká změna, zda-li jsem opravdu prošel procesem transformace. Přiznám se, že v mnohém došlo změn, ale v jiném nastala období ještě temnější. Neboť jsem si musel spousty zážitků znovu prožít. Však prošel jsem lépe, ale tím i připravil půdu pro zkušenosti jiné.