Jaroslav Šumbera

Trenér, Poradce, Průvodce, Zpěvák a Skladatel

Je tvým záměrem být ve formě, cítit se zdravě a duchem v pohodě? Zkus napsat a nenech to náhodě.

KDO JSEM ?

Vítejte, jmenuji se Jaroslav Šumbera

Již od útlého věku vnímám svět svým ojedinělým způsobem, což vedlo v dětství, ke zvláštnímu uzavření se do sebe a svého světa, který jsem skrýval i před nejbližším okolím Toto potlačení sebe sama vedlo v pubertě v krizi, trvající celých šest let. Někdo by to mohl nazvat setkáním s peklem a jeho různými úrovněmi. Dovršením plnoletosti jsem konečně našel na krátko úlevu.

Skládání hudby byla terapie a díky sebevždělávání ve věcech filozofických, mystických, ale i vědeckých, jsem se poprvé cítil, že nejsem sám, že nás podivínů bylo a je více a tím onu krizi přetavoval v požehnání. Ve svých jednadvaceti jsem se začal zajímat i o studium hlubinné psychologie a k tomu, jako sportovec, prohluboval své znalosti o lidském zdraví, cvičení a výživě.  Vyzkoušel jsem mnohé metody, meditace, práce s tělem a energií, půsty, stravu, skládal hudbu, napsal i knihu a do svých sedmadvaceti prožíval tzv. temnou noc duše, jakousi psychospirituální krizi, sebeléčbu a začal jsem pracovat s lidmi. 

Své znalosti čerpám převážně z osobních zkušeností, mnohé z toho, s čím lidé přichází, jsem poznal. Práce s lidmi mě naplňuje, již několik let. Jejich příběhy mě inspirují, pokroky a výsledky, kterých dosahujeme, mně přinášejí radost, zpětnou vazbu spokojených klientů a smysl mé práce.

Těším se na naši společnou spolupráci.



Pro ty, kteří by snad zatoužili přečíst si více, tak zde mnoho odstavců navíc...


KURVIKULUM VÍTEJ

Asi bych začal narozením, které se dle mnohých zdrojů shodují na tom, že jsem se narodil 19.01.1990, jako Kozoroh s ascendentem ve Štíru, u Keltů Jilm, u Čínského horoskopu Had a v Mayském kalendáři, jako Ahau - tedy slunce. Narozen v den, kdy zemřel Osho (jak oblíbený duchovní rebel) ve Zlíně mým rodičům: mamince Janě Marii Šumberové (za svobodna Janoštíkové) a tátovi Jaroslavu Josefu Šumberovi. Ta druhá jména zmiňuji pro pár zasvěcených, pro které ještě doplním, že mě otec měl ve svých 40-ti letech. Tento zážitek porodu jsem si opět prožil až v dospívání při jedné nechtěné autoregresi (právě dynamická meditace, dle Osha) a posléze si prošel i regresí, která následně korespondovala i se vzpomínkami máti.

Jako duše jsem vykonával (vykonávám) mezi světy, tedy mezi-inkarnační období, poslání Archiváře (takovej ten týpek, co ,,zesnulým = navracejícím se domů´´ ukazuje knihu jejich Života a pomáhá jim rozklíčovat mnohé záznamy. Nu ale nastal čas se zase trochu inkarnovat na planetu Zemi. Podle mnohých se zde udá řada významných událostí a bylo by dobré, pokud bych si dopřál toho poznání, neboť mě posune opět dále. Tak jsem optimisticky našel vhodné rodiče, co by posloužili nejlépe mému plánu duše a hurá, jak bylo tělíčko připraveno na udržení mé esence, tak jsem prostoupil nynější tělo darované matkou zemí.

V lůně bylo vcelku lehce, občas nějaký stres, ale mohu říci, že těhotenství si máma užívala. Následovala chvíle, kdy jsem pocítil, že je čas se vyklubat. To, co popisuji ,opakuji, je zážitek z regresí potvrzený i rodiči. Je to duše dítěte, která se po domluvě s duší matčinou, rozhodne, že teď je správná chvíle se narodit. Pro mámu jsem byl 4-tvým dítětem, které rodila, takže zkušená rodička. Sice její Rh- mi dávalo, jako 0+ krvi a poškrabkovi (takový ten potomek v pozdějším věku), trochu zabrat, ale já sám hodně zabral. Vnímal jsem, že už toto znám, že už jsem se rodil 1000x, ale i tak je proces porodu náročnější, než umírání. Zažíváme setkání s bolestí, strachem i smrtí, ale též to, že to zvládáme....nebudu lhát maminka zdatně sekundovala, ale někdy je lepší nechat to na těle - uvolnit se a nechat jej tlačit. Nu stalo se, že jsem si po cestě trochu pochroumal hlavičku a vyhodil levé rameno (karmická zátěž štítonoše z časů dávných), které se dodnes ozývá i trapéz (to vše spojeno krásně i s rodovou linií).

Tak jsem se tedy narodil do studeného světa, kde bylo vše těžké....už zase....ale brzy jsem usnul. Vlastně, když vycházíte ven, tak vidíte taky něco, jako světlo na konci tunelu. Legenda říká, že jsem se narodil, měřil k 50-ti cm a vážil 4,15kg, hezky jsem pochrupoval a byl celej chlupatej i uši. Doktoři mi však napsali váhu menší, aby mě nemuseli odnášet na různé testy atd. Já si však pamatuji, že jsem stejně odnesen byl a bylo to sakra nepříjemné, chyběl mi tlukot srdce. Je však pravdou, že shledání se s mámou i tátou bylo nádherné (moc dobře jsem věděl, že jsou to oni, ty hlasy, ty energie, které jsem znal).

Myslím, že tohle, jako úvod stačí. Bylo tam pár dalších zajímavých věcí. Sourozenci, kterých mám 5 (3 od mámy a 2 od táty z prvních manželství,no a já jsem jediným výplodem jejich lásky). Dále to, že jsem vykazoval už jako dítě mnohá nadání i tíhnutí k přírodě a podivným kreacím. Též pro mě byla důležitá událost, kdy bylo poškozeno mé ,,mužství´´, kdy se u mě projevila tzv. Fimóza. Kolem dvou let byla nutná operace, Toto zmiňuji, neboť se domnívám, že toto trauma mělo své projevy na mou psychiku v budoucnu.

Já bych však počal ten můj příběh, když mi byli roky tři, kdy jsem si byl vědom sebe již odděleně a vnímal se, jako Jája (tak mi doma říkali). Ego se již prezentovalo, persóna se tříbila a já si vzpomínám na svůj první sen. Jdu skrze dveře a mám plenky a je mi trapně, že mám plíny, vždyť už jsem velký kluk, už ani na nočník nechodím, tak jsem si je sundal. Po probuzení jsem neměl zrovna dobrý pocit, ale nějaká přirozenost mě hned vedla k radosti a ke hře, jenže přišla máma, že jdeme. Pak si jen pamatuji, jak křičím a pláču a propukám v zoufalství. To byl můj první den ve školce a pocit odtržení od mámy.

Vlastně jsem v těch třech letech dostal mnohem více do vínku. Začal jsem se dívat na horory, potají. Prvními film byl Krokodýl zabiják, ale co bylo na VHS, to jsem prostě mohl potají shlédnout. Pamatuji si doteď scénu z Tarzana (s Lambertem), jak tam opice umlátí jeho otce a já stál za dveřmi v kuchyni a čekal, až přijde ke mně, abych ji praštil. Jednoho dne mě i táta krásně vystrašil, když jsem šel v noci na zahradu....máma mu vyhubovala, jak už snad dlouho ani poté ne. Byl jsem v šoku, ale strach, bolest a smrt mě natolik fascinovali, že jsem horory sledoval ještě více. To mi zůstalo dodnes, hned se utkám s tím, co mě limituje, sere nebo tíží.

Fascinace hned přitáhla silné zkušenosti, kdy stále v mých třech letech, se událo, že mámě zemřel její táta a tátovi jeho máma (silné vazby) a to během jednoho týdne. Pamatuji si, jak byli zdrceni a já se silně podivoval, neboť jsem je vnímal, že tu jsou. Navíc jsem vnímal, jak rodiče trpí, ale navenek hráli silné a osvětlili mi jejich verzi smrti, která mi přišla přímo děsivá, ač byla pohádkově křesťanská. Vlastně v těch dnech ještě umřeli další blízcí rodiny a my vlastně jezdili z pohřbu na pohřeb.

Nebojte se tohle není konec, přeci jen malému dítěti přidáme další trauma a dar v těchto letech. Děda a babička tedy odešli do,,nebíčka´´, ale že tam má jít i táta? Stalo se, že táta dostal silný infarkt, díky bohu, že byl dříve takový sportovec a nejlepší vojenský atlet, neboť to ty mnohé stresy a dvě krabičky cigaret denně, alespoň dorovnalo, ale šlo hlavně o tátovo srdce a vůli žít. Stalo se však, že mu čtvrtina srdce odumřela, taková nekróza a zažil zážitek blízské smrti. Toto trauma mám vytěsněné, už toho bylo dost, máma s tolika dětma na krku už byla na zhroucení a táta bojoval dny o život. Když se vrátil byl jiný. Většina lidí, když má tento zážitek, tak si život začnou užívat a radovat se, pochopí, že Život nekončí atd. Na tátu to byl opačný efekt, zapšknul, přestal si se mnou hrát, protože měl o sebe strach a byl nesvůj, že už není silný.

Tak toliko pár útržků během prvních tří let života Jaroslava. Samozřejmě, že toho bylo mnohem více, ale já píši zrovna to, co mi padne na mysl. Dokončím období školky a pak trochu proložím tento sáhodlouhý text, který je i tak slabým odvarem skutečnosti, něčím i jiným. Ve Školce jsem byl oblíbený, doteď jsem oblíbený v kruzích, kde jsem. Vzpomínám si, že jsem dostával často hlavní role při besídkách (to bylo, konečně pozornost rodičů - ale k tomu se dostanu). Také jsem všem rozbil hubu. Ostatně to do doby, než jsem začal chodit do karate, bylo běžné. Takže do mých 12-ti let, jsem nějakým způsobem přitáhl zraky dravců a oni se se zlou potáceli. Víte, já krom hororů sledoval i filmy s bojovým uměním, nejednou jsem někomu vyrazil dech, natrhnul jej, rozbil hlavu, dopřál spousty modřin.....pak už to řešila i policie, když jsem spolužáka zbil a zamknul ve skříni a klíč zahodil. Jen bych chtěl upozornit, že učitelé i ti nebožáci dosvědčí, že já si nikdy nezačal (možná pasivní vnitřní agrese?), mnohdy jsem naopak hájil slabé....vlastně jsem se stal takovým alfou, který nestrpí ve své smečce šikanu.

Alfa se projevila i v jiných kruzích, holky letěj na silné, vtipné a přesto hodné kluky (holky ne ženy pánové). Nějak jsem si už ve školce dožíval časy Sultána, kdy jsem měl harém. Pamatuji, jak jsem se v době odpoledního spánku vloupal dívkám pod peřiny a dával jim pusinky, všem, ale je pravda, že některým raději. V té době už jsem i projevoval zájem ukázat jedné oblíbené své přirození s tím, že bych na oplátku chtěl vidět její. Šlo pouze o zkoumání pohledem. K našemu údivu nás to oba spíše odpuzovalo. Ještě, než opustíme školku, musím zmínit, že zde byla jedna fakt zlá učitelka, často jsem z ní zvracel a ještě mě za to trestala, abych šel spát jinde a hubovala mi, na což jsem byl vždy velmi citlivý (to byl nástroj u nás doma - popíši později). Byla zde však i její polarita, krásná paní učitelka, kde si upřímně myslím, že si mladý kluk může utvořit jakousi prvotní lásku k jiné ženě. Nebyla náhoda, že má oblíbenkyně jí byla velmi podobná.

Mno období mezi 3-6 lety bych snad jen doplnil tím, že se zase hlavně pochovávalo - tentokrát zvířata, což mi přišlo velmi smutné a na dlouhou dobu to bylo naposled (asi 10 let), co jsem doslova brečel, bulel....roky poté, už jsem slzy držel, protože chlap přece nepláče (jo a více kravin, co Vám hustí do hlavy). Učil jsem se klučičím věcem, často si hrál, poznával a zkoumal více rodinné vztahy a tak nějak se za každou cenu snažil získat pozornost, ale nějak o mě nebyl zájem. Takže, než se přesuneme do období školního, tak rozviňme mé nenaplněné potřeby.

CO MĚ DÁLE UTVÁŘELO?

Řekněme, že už v lůně jsem vnímal, že mám nějaké poslání. Jasný záměr být průvodce s humorem. Jak mi bylo řečeno: ,,budeš král, kterému není třeba se klanět´´ - že by šašek? To je vlastně jedno a nezralé ego, či pocit méněcennosti může dotvořit různé pocity a vize. Pro mě bylo první přivinutí na hruď a kojení silný zážitek, ale chtěl jsem toho tolik sdělit, jak lze být šťastný a v radosti, ale nějak mi nebylo rozumět. Vlastně to pokračovalo i nadále, kdy jsem již začal ovládat tu lidskou řeč. Mnohdy jsem se sice dorozuměl, ale mnohé mé poznámky, zvláště o mém cítění a důkazu možnosti radosti a štěstí, byly mnohdy nepochopeny, popírány, neslyšeny až ignorovány. Často si pamatuji, jak jsem volal : ,,mami, mami´´ a nic, dokud jsem nepropukl v pláč. Též jsem i slyšel slova, jako neruš, když v TV jel nějaký pořad. Pojal jsem dojem, že některé mé části a projevy ,,mé bohy´´ nezajímají a má citovost silně strádala. Mnohé jsem si potlačil a nechal pro sebe a začal jsem být tím hodným klukem s bujícím stínem. Bylo vlastně zajímavé vypozorovat, že pozornost dostávám, až se zhroutím i zdravotně, jenže jsem byl zase učen, že kluk nefňuká, chlap musí něco vydržet (můj bratr byl pro mě, jako Rambo, co si zašíval rány zaživa a jen vrčel, když něco bolelo). Tedy jsem byl v kleštích, páč nemoc byla slabost, co se nenosí, ale přesto jsem získal pozornost, ale chválu zrovna ne (a možná jsem ji už jen neslyšel)

Ten náš Jája, ten je tak hodný a šikovný, skoro o něm nevíme a jaké má výsledky. Stával jsem se panem dokonalým, do kterého se projektovaly ideály. Ty jsem kvalitně splňoval, skoro jsem pojal podezření, že jsem snad Bohem sám? Jenže občas se stalo, že jsem udělal chybu, já jsem se trestal, zpytoval svědomí a styděl, ale když ,,náš dokonalý´´ udělal chybu, tak mu to ještě dochutíme. To vypadalo tak, že doma se nepoužíval fyzický trest, ale psychický. Byl jsem usazen na židli, či do křesla a dostal jsem přednášku, kdy jsem mohl odejít, až bylo řečeno vše a já jsem projevil řádně lítost a pochopení toho, co by se jak mělo. Příklad, který rád používám je, že jsem dostal čtyři jedničky a jednu čtyřku a ta čtyřka dostala velké pozornosti, neboť jednička byla samozřejmost. Mohl bych se vylévat dál, ale proč to? S rodiči jsem si toto vyjasnil, oni též v něčem vyrůstali a mnohé prostě nezvládali. Od odsouzení, jaký jsem hrozný syn, kterého se nemělo snad ani porodit, po to, že se mnou to nebylo vůbec lehké, až k větám, že jsme se tě báli nebo, buď rád, že jsme tě neposlouchali, protože bychom tě asi poslali do ústavu....jsme se dostali k tomu, že už se nad tím zasmějeme a je zde i díky za ty zkušenosti. Víte, při té zpětné konfrontaci padlo spousty slov a emocí, ale vztah se pročistil a já se dozvěděl mnohé, které je nyní tajemstvím mezi mnou a rodiči a nikdo jiný to v rodině ani netuší, co vše se ještě dělo (při jedné šamanské ceremonii jsem něco uviděl a to mi bylo i potvrzeno). Na základě této zkušenosti jsem mnohá jednání, strachy i projekce do mě, pochopil.

Víte, ale přesto všechno bylo krásné pozorovat mé rodiče, jak oni sebe navzájem milují, ať jsem dostal výchovu jakoukoliv - ,,slušného a dobrého člověka´´, tak tohle mi bylo požehnáním. Rodiče se ve vztahu nesnažili, oni plynuli v lásce, jejich hádky byli velmi sporadické, spíše sdíleli a spolupracovali. Nabízeli se jeden druhému a nebyli si zátěží, či požadujícím partnerem (dítětem). Těšilo je být spolu i každý sám se sebou, těšilo je se milovat....ano mí rodiče spolu měli sex, to není nic ohavného, naopak. Vím, že i v dobách důchodu spolu několikrát týdně laškovali, ač se doma nechodilo, jak nás pán Bůh stvořil a nahota byla trochu tabu. Viděl jsem rodiče, kteří nehledají kompromis, kdy každý sleví....vůbec ne, našli společnou cestu, něco, na co oba řekli WOW, tak tohle je ještě lepší. Jejich láska mi nastavila jakýsi ideál a ten jsem se pak snažil naroubovat přirozeně na své vztahy. Navíc mě učili být čestný, poctivý a nelhat, jak sám sobě a tím i druhým. Jenže jsem si pak připadal, jako indián, co potká systém komplexů rádoby lásky a morálnosti, ale stává se jejich otrokem, neboť mě nikdo neučil, abych na prvním místě miloval sebe a i to, že se dobrovolně nechám manipulovat a zneužívat - prostě takové naivní srdíčko. Nu, ale vraťme se k nějaké linii, ať to má koncept. 

OBDOBÍ ŠKOLY ZÁKLADNÍ

Takže Jareček šel do první třídy a protože uměl mnohé, neboť mě rodiče zasvětili, a to i sourozenci, do tajů tohoto světa, jak v oblasti názvosloví, tak písmen i čísel, tak se brzy stal premiantem třídy, alfa, co všechny zbije, mnohdy kapitánem mužstva, humoristou i frajerem a přesto milým a skromným chlapem. To vypadá, že jsem dokonale splnil očekávání systému. Ano hrát jsem to uměl dokonale, má persóna byla ideálem, jenže mé nitro trpělo. Již velmi brzy jsem z hororů přesídlil na porno, což není pro dítě zrovna pohádka a já si byl vědom, že tohle pro mě není. Doma, abych doložil, že mám vývoj superdítěte, jsem vystřídal pohádky za komiksy a superhrdiny, jako Marvelovky na Cartoon Network a jim podobné. Herkules, Xena, ale i Opičí král, dále filmy, které měli hluboký duchovní přesah, ale ten já pouze nasával, ale nijak nehodnotil.

Nikdy jsme nebyli bohatí, nejezdili na dovolené, v životě jsem nedostal kapesné, často jsem byl sám, ač jsem měl spousty sourozenců, ale i zvířat a přátel. Sám někde bloumající, sám někde u počítače nebo ve své fantasii - v tu dobu jsem díky hororu bral, že je normální vidět bubáky, slyšet hlasy a prožívat podivné sny. Vždyť po shlédnutí záhady Blair Witch jsem šel čarodějnici hledat do sklepa. V této době jsem počal odolávat i různým skupinkám mladých odpadlíků, co nabízeli cigarety a jiné pochutiny života. Odmítal jsem, neboť jsem měl cigarety spojené s tátovým skoro-odchodem a odchodem děti i babičky, kteří byli mnohdy zahaleni v oblacích kouře i v mé vzpomínce. Jenže ti rebelové se mi něčím líbili, mohl jsem být více sebou, jen jsem tušil, že bude dobré toto skrývat. Nelhal jsem, ale nesdílel a někdy zamlčoval.

Ačkoliv jsem často nadával někde v koutě nebo svůj vztek vybíjel jinde, měl jsem tátu i mámu moc rád. Viděl jsem, jak se ohánějí kde mohou, jak pracují a budují domov, jak jsou šikovní a velmi kreativní lidé. Mnohému jsem se pozorováním, i trochu vynucenou pomocí, přiučil. Ano byli časy, kdy jsem jedl jen suchý rohlík, časy, kdy se splachovalo kýbly z koupele a šetřilo se, kde se dalo. Možná i díky tomu mám podivně zvrácený vztah k penězům. Časy kdy jsem spal několik dní se psem na podlaze. Víte přesto vše, když si občasná krize odešla odpočinout, jsem se měl velmi dobře. Když bylo dobře, tak se vskutku hodovalo, když to šlo, tak se jezdilo na výlety a hlavně do lesa, kde jsme si tak nějak všichni rozuměli. Nějak jsem pomalu přestal slyšet ten tichý hlas a uvěřil, že konečně vyhovuji, jenže přišla puberta a začalo to křičet.

Ještě bych rád upozornil na jednu nepatrnou velkolepost. Tím, že jsem po nějaké stránce strádal, jsem si vyvinul, v rámci rovnováhy, jinou schopnost komunikace. Šlo o to, že jsem navnímával lidi, takový empat a občas i telepat, učil jsem se číst řeč těla a různé grimasy a vnímat energii. Slova mě mnohdy mátla, vnímal jsem rozkol mezi vyřčeným a cítěným. Mnohdy jsem vnímal i manipulační lež, ale neuměl jsem si to takto pojmenovat, prostě mi to bylo nepříjemné. To však neznamená, že jsem nemluvil, ve společnosti, kde se cítím v bezpečí a do nějaké míry přijat, jsem ukecaný, ale jinak spíše mlčím a pozoruji....akorát poslední dobou se vlastně cítím v bezpečí všude a tak nějak už neřeším, co si kdo myslí. 

GYMNÁZIUM KROMĚŘÍŽ

Stalo se, že jsem byl přihlášen i díky svým výsledkům na Gymnázium Kroměříž (v té době velmi náročné a prestižní gymnázium). No dostal jsem se až na odvolání (možná se čekalo, že snad vyhraji přijímačky). Byl jsem popravdě laxní, protože mi šlo vše na co jsem sáhl. Pravdou je, že jsem už rebeloval a puberta se projevovala, takže když bylo v přijímačkách napsáno : ,,doplňte verš - sviť mesíčku sviť .....- ´´, tak jsem napsal : ,,opaluj mi řiť´´. Nějak se mi to rýmovalo, ale úspěch to nemělo. Nu, ale dostal jsem se a pocítil i z očí spolužáků, že jsem ten na odvolání. Hezké, poprvé mnou opovrhovali vrstevníci...no, ne na dlouho. Brzy jsem si získal své místečko, kde jsem byl zvyklý a nyní jsem již nemusel nikoho zbít,

Studenti byli velmi inteligentní, zábava i debata, byli opravdu skvělé, někdo mi rozuměl. Dokonce i tomu, co jsem méně sdílel a tak se stalo, že jsem stmeloval mnoho skupinek, jak ty sportovní, tak ty rebelské, tak i kluky a holky, protože mě hodně dívky zajímaly. Bylo to období, kdy jsem se vyptával na mnohé jejich procesy, ano i menstruaci, zkoumal, jak vnímají jinak situaci atd. Ve sportu jsem za školu závodil a miloval jsem tělocvik a veškeré sporty, neboť jsem vynikal a v učení jsem byl líný, takže známky už byly ne-jednotné. Ale taky se zde projevila ta potlačená část, kdy jsme v naší partě P (P znamenalo cokoliv, co si kdo chce dosadit), začali studovat satanismus Antona LaVeye.

Osobně jsem propadl pohanství, ale ne této filozofii, ale moc se mi zalíbil i metal a dokumenty o masových vrazích. Což jsem samozřejmě opět sledoval potají. Ze satanismu sešlo po jednom rituálu, kterého jsem se neúčastnil, ale jeho efekt způsobil, že dotyčná kantorka, na kterou byl rituál vykonán, byla ze dne na den vážně nemocná a dlouho ve škole nebyla. Parta prosila o odpuštění, jak jsme to viděli ve filmech, takže klečíce, zpytujíce a prosíce Boha o odpuštění. Jenže satanismus mi přinesl pohanství a pojmenování, pro mnohé bytosti, které jsem vnímal, ale s nikým o nich nemluvil. Když jsem občas naznačil, bylo nepochopení a to mi stačilo - buďto jsi magor ty nebo já.

V tomto období, kdy jsem měl nakročeno k mnoha choutkám, jsem měl obří štěstí v příteli, který byl starší a byl to můj soused. Já slintající kluk po dívkách, jsem se od něj učil i jemnosti a troše romantiky, hovořili jsme o mnohém a už, jako mláďata, filozofovali. Naučil jsem se metal mít, jako ventilaci svých emocí a nikoliv, jako podporu k těm chutím. Vlastně jsem si zvolil jít cestou, kdy se utkám s démony, jež tak lační po krvi i klíně. Dokud mi brácha nevlezl do složky, kde objevil některá má psaní, tak o tom nikdo netušil, ani přátelé....ale k tomu ještě za chvíli.

Popsat vše vydá na knihu a zážitek byl snad každý den, ale naše parta P přešla v sekundě (7.třída) na hru na teplouše a hráli jsme to opravdu dobře, další rok jsme dělali zvuky (ne, že si hekneš, ale začneš si mnou oči v první lavici před katedrou při diktátu a křičíš : ajsibqascahchadc...to bylo poznámek), další rok jsme byli dementi z gymplu (třeba jsme běhali po městě, řvali, že jsme dementi z gymplu a kousali na oko lidi, že se z nich stanou vlkodlaci), poslední rok (co jsem byl na škole) jsme vše dali dohromady a ještě přidali kulturistiku (když přišli prváci, neznajíce jeden druhého, tak jsme k nim přišli, vystoupil na lavice, svlékli se a dělali jsme kulturistické pózy). Tady bych se opravdu mohl rozepsat, čeho všeho jsme byli schopni, ale shrnu to jen do krátkosti - tohle bylo, jak Alejandro Jodorowsky, bez zábran se projevující nápady a psychomagické akty....pošlete pak takové blázny do Osvětimi na exkurzi...

V této době jsem též začal dělat karate a brzy na to i chodil do posilovny. Opět výsledky a posedlost byly sebe doplňující. Od té doby jsem se nepral a začal hodně vnímat své tělo. Byl to svět, kde jsem byl sám za sebe, jak jsem byl zvyklý a který mi dodával nejen sebevědomí, ale jakousi meditační praxi, aniž bych o meditaci někdy slyšel. V tomto období jsem také poprvé pocítil silnou zamilovanost, která se však nedočkala naplnění, ale to, že jsem pocítil tak silně lásku, namísto toho chladu, způsobilo, že se srdce otevřelo, jenže bylo plné hnisu a ten Vám teď nastíním (doslova na-stín)

DARKPRIEST

Období kumulace bolů a traumat prasklo a 6 let učení a bloudění v říši temnoty a pekel přišlo. Dejme tomu, že jsem docela inteligentní a ruku v ruce s tím nejde jen to, jak umíte řešit problémy a i se vcítit. Bohužel s tím přichází i silná fantazie a velmi rafinovaný blud. Jednoho dne, když jsem odhaloval krásy (skryté zbraně ve výstřihu) dívky, která byla tou, u níž jsem po čase ucítil onu lásku, jsme si povídali na studijním táboře u lesa a já spatřil podivnou postavu sedící v kápi tak 50m od nás. Mě samozřejmě přitahovaly jak ty tvary, tak hlavně ona dívka, jako bytost, ale stejně mi to nedalo a podíval jsem se znovu a stále tam seděl. Poté už zůstal jen tmavý dým a stín. To bylo první setkání

Od toho dne se mi tato postava zjevovala po 6 let ve snech, kde jsem uvíznul i někdy na několik dnů. Pojem jako lucidní sen, jsem tehdy neznal. Je pravdou, že občas byl problém odlišit realitu od té snové. No a v těch snech jsem byl pronásledován, prožíval strach o život, hlad, zimu, bolest atd a vždy jsem byl dopaden, mučen na všemožné způsoby a probouzel jsem se, až jsem byl zabit. Mnohdy využíval i medvěda (dnes už vím, že mé totemové zvíře), kdy jsem byl minimálně 60x sežrán a cítil zápach z tlamy hnijícího masa mého starého já. Jste, jak hadr oproti jeho síle, jak Vám pukne lebka, ten zvuk a pocit, jak strhává maso z kostí atd...není třeba rozepisovat. Ten v kápi a kabátě mnohdy mučil i mé blízké. Vlastně jsem docela trpěl, až se stalo, že po pár letech, kdy jsem se probouzel zpocený, vyděšený, dezorientovaný a traumatizovaný, jsem se začal i těšit.

Mnohokrát jsem zemřel a vše bylo tak živé a ona mučení nebudu popisovat, neboť jsou spíše pro tu zkaženější část nás, ale v mé knize na těchto stránkách lze pár snů pročíst (My Sweet Nightmare Welcome Into My Dream). Počal jsem s tou entitou bojovat, ale neměl jsem šanci, až jednoho dne, kolem roku 18-tého jsem v jedné scéně v knihovně, když jsem byl probodáván, sundal entitě kápi a zřel sám sebe, ale mnohem staršího. Od toho dne mě ještě jednou navštívil, kdy mi zlomil páteř a já uvíznul v podivné realitě, abych se prý narovnal. Přijal jsem svůj stín a dnes mi stojí po boku, jako průvodce temnotou, jako ochránce i jako má kvalita.

PEKLA

Ruku v ruce s těmito sny jsem procházel různé astrály (ale spíše mé nitro, či místa zrakem mého nitra), což jsem takové názvy ani neznal. Některé byli fajn, jiné ne. Někdy jsem byl rozložen, abych byl zase složen, mnohdy vize žebříků, lan, řeky mrtvých, ale i překrásných světů. No ale mě více táhla ta ,,pekla´´. Když jsem viděl tolik hororů a sci-fi, sledoval a hrál Diablovky a tomu podobné, tak je nasnadě tomu říci, že to byla má projekce. Já to nejprve chápal, jako svět idejí, ze kterého tito autoři čerpali, že tohle existuje a jen to přetváří do hmoty (třeba takový vetřelec nebo výjevy démonů). Mně však překvapilo, jako dobře mě v těch světech znají a já je, dokonce se mě mnozí báli. Ta pekla měla své úrovně, kdy ony bytosti přestávali mít humanoidní formu a vůbec formu, světy a prožitky v nich byly mnohem těžší, ale mělo to svůj smysl a já tam prošel spousty boji.

Jsou tam světy, kde už je jen prach a popel, skoro tam není místo a bytosti jsou amorfní chuchvalce energie požírající se navzájem, ale jsou i hlubší, a velký respekt jim, kde už ani nejsme schopni cítit, neboť pro to nemáme receptory. Víte, já v těch světech žil a kdo též, tak se shodneme, že tam hluboko je nevědomí, něco neprojeveného a rodícího se (vše je božství, světlo i tma) a tuto tezi bych musel rozvinout, neboť takto spíše vyvolá více otázek a nesouhlasu s pojmy, než co je má zkušenost. Chci tím říci, že tam dole najdete božství, klid, ticho a jste velmi blízko absolutnu, ale hlavně i zde najdete sebe, svou sílu a potenciál.

Bojů bylo dost, do nějaké doby jsem dovedl vyjmenovat mnohé démony, jejich druhy a typy, ale po zapečetění bran a jednom psychomagickém aktu, se tohle nějak vytratilo. Víte ono bývalo nepříjemné, když Vás v noci něco škrtilo, když na Vás něco útočilo, že se pozvracíte, nebo jste paralyzování, či máte posednuté tělo, které se zmítá v agónii, ale když to útočí na blízké, tak to už je na vyhlášení války. Ale já pochopil, že mnohé z toho jsem já a namísto boje, jsem se učil to přijmout, popovídat si s tím, kolikrát jsem démonům dával vtipné názvy a postupně odhaloval jejich dar a měnil je na spojence, které lze integrovat a být zase jedním. Zde nepatrně k tomu:

https://www.youtube.com/watch?v=mIXPeDiKyrs&ab_channel=Paladin5

KARLÍNSKÉ GYMNÁZIUM

Aby se zachovala nějaká chronologie, tak ve kvintě končím, neboť nastalo stěhování. Nebyla práce a rodiče přišli i s tím, že u Prahy budu mít i více příležitostí (což jest pravdou, však směrem jiným, než bylo očekáváno). Takže nastalo stěhování z domu, kde jsme měli svá srdce, rozloučení s kruhem přátel, kde mi zůstal jen jeden, puštění se i platonické lásky a mnohého dalšího. Objevil jsem se ve třídě, kterou jsem první týdny zkoumal a oni mě. Říkalo se, že jsem z gulagu, či z východu atd. Parta byla semknutá a jednotná a každý měl své místo a já brzy též. Navíc jsem se nemusel skoro učit a ač jsem na učení ke konci kašlal a dopřál si i čtyřky, zde jsem bez námahy měl chvalitebné výsledky.

Mé prožívání však chtělo ven a já začal trénovat jiné polohy zpěvu, v Kroměříži jsem chodil do sboru (byly tam dívky a spousta možností k ulívání, stejně tak ve sportu). Nyní jsem se začal učit jiným technikám zpěvu na mých oblíbených metalových kapelách. První měsíce jsem kašlal často krev, neboť jsem neznal techniku a ač to pro mnohé zní, jako zvracení, tak je to nejnáročnější forma zpěvu. Začal se rodit i nápad na vlastní hudební počiny a pomalu jsem se vyjadřoval i hudbou. Začal jsem tedy ventilovat své vnitřní démony.

Tato léta jsem byl i posedlý posilováním, což bylo vtipné, jak jsem si až vynucoval speciální přístup, co potřebuji jíst, kdy jít spát a ve škole namítal, že nemohu cvičit, neboť mám tréninkový plán a mohl bych mít svalovou horečku. V těchto dobách jsem zvedal vysoké váhy, pro své ego a pocit, že jsem silný. Ty váhy si vyžádaly nějaké deformace kloubů, ač jsem se snažil vždy cvičit velmi technicky a nikdy jsem nebral žádné steroidy. Však má vášeň pro tělo a jeho zkoumání se prohlubovala. Karate jsem opustil s Moravou, ale občas si techniky osvěžím nanečisto.

Sice jsem nekouřil a neutíkal k drogám, kvůli cvičení jsem ani nepil, než přišla léta osmnáctá, kde jsem nalezl v alkoholu zajímavou překážku. Vlastně jsem byl dost často ožratý a občas se nějaká silnější otrava přihodila, kdy jsem i několik dní poté padal, jednou se málem utopil a mé oči se kroutili, jako bych byl v pračce při turbulencích. Víte se mnou byla ještě větší sranda, když jsem byl v tomto stavu. Navíc jsem ,,musel´´ všechno vydržet, takže jsem ani nezvracel a prostě trpěl. Čím více uvolnění alkoholem, tím horší následky.

Co vztahy Jaroslave? No od stěhování jsem 12-let nepocítil tuto energii. To znamená, že mé vztahy se dají hodnotit na ujeté kilometry, vlastně o žádné nešlo, neboť jsem v nich nemiloval a pokud snad druhá strana ano, tak jsem velmi brzy oznámil, že dál nejdu. Byl jsem zoufalý a přesto měl takový strach se otevřít. Blbnul jsem a poznával, různé tvary, různé barvy i různé nátury, ale prostě nic. Párkrát jsem i navštívil ony podivné domy, mnohdy jsem si tam šel povídat a ty příběhy byly šílené, co tam člověk zažil a co zažívaly ony bytosti. Ač jsem od útlého dětství sledoval porno, také jsem četl mnoho knih s touto tématikou, která popisovala různé jiné formy, než jen zvířecí sex, mnohdy z frustrace. Tantra i taoismus, kterou čte potají 10-ti letý kluk na wc, Vám přijde, že tohle je normální. Tedy se stalo, že jsem vykazoval atletické mnohahodinové výkony bez ejakulace, ale s mnoha orgasmy (ne není to to samé i muž nemusí vypustit svou energii, ale kumulovat ji a vést ji i třeba k léčení, či napojení). Nastala doba, kdy jsem zažíval i skrze dívky velmi zajímavé zážitky, ale já se stejně cítil bez lásky. To způsobilo, že jsem už tak nějak ,,měknul´´ a vlastně ztrácel zájem, který vyústil, až ve čtyřletý celibát, kdy jsem se s touto energií učil jinak pracovat. Zrovna ve věku, kdy je většina zrovna na vrcholu objevování a střídání.

To vše přišlo po zážitku objevení a splynutí se svou animou, byl to tak mocný zážitek, kdy nějaká pulzace na určité vrstvě první čakřy je hadr. Zážitek, kdy člověk cítil i mimo tělo a to mnoho metrů až desítek kolem sebe a pulzace byla exponenciálně mocnější. Ptal jsem se, co je dál? Odpovědí bylo, že to poznám, jakmile si dovolím otevřít to srdce lásce. Ptal jsem se, jaké je milování na té nejvyšší čakře a odpovědí mi bylo, ať se rozhlédnu, že se božství se sebou neustále miluje a ten orgasmus je vše stvořené i rodící se. Jenže zde zase malinko utíkám z té časové linie, ale rovnou to dopíši, aby bylo ucelené téma. Prostě jsem trénoval, meditoval, pracoval s dechem a sexuální energií, učil se skrze ni léčit sebe, učil se ji využívat pro vycestování a i jiné praxe.

Když jsem ukončil zdárně s maturitou, svékl jsem se do trenek a šel do Restaurace Mrtvý Pták a tam zpíval lidem píseň Sound Of Silence, ale cover od Nevermore. Se třídou jsem se následně vídal méně a méně, ač ta setkání byla legendární. Hodil jsem pár přihlášek na vysokou, ale k mé nelibosti jsem se na Přírodovědnou ani na FTVS obor fyzioterapie nedostal...jaj, zase pod čarou. Tak jsem šel na ČVÚT, páč matematiku jsem ovládal. Stačilo 7 příkladů a bylo. Sice mi nic neuznali, ale já jim řekl, že zkouška vyšla a následně uznali (počítač snímal zaškrtnuté odpovědi). Vysoká byla hnus a výplach mozku, spousta zbytečných informací, jen k tomu, aby mohli nabrat co nejvíce peněz a vyhodit, co nejvíce studentů. Školu z 1500 dokončí 50 a jen 20 si najde uplatnění....ne děkuji a k tomu ty hovadiny, utíkám už v prvním semestru.

SPOLANA

Člověk chvilku hledal práci a některé byli zatraceně neetické a hnusné, takže jsem odcházel vlastně hned po pohovoru, když jsem odpovídal, jak oni chtěli a já prozřel jejich záměr. Protože jsem asi na škole neměl moc rád chemii (což je zajímavé, neboť biologii a fyziku ano), tak mi asi osud potřeboval doplnit poznání v praxi. 5+1 rok jsem dělal ve Spolaně v Neratovicích na postu obsluhy polymeračního reaktoru a časem i vodní fáze a regenerace. Zní to majestátně, ale věc se má trochu jinak. Když jsem uviděl kam jdu, tak jsem myslel, že mě ,,vomejou´´. To bylo, jak z postapokalyptického filmu, šílený hluk, smrad a nepatrně světla. Ale postupně jsem si tam našel své.

Poznal jsem tam skvělou partu lidí, postkomunistický podnik se držel ve starých kolejích nátury lidí té doby. Ano chodil jsem krátký/dlouhý týden a to 12-ky noční a ranní, což dávalo zatraceně zabrat biorytmům mého těla a protože jsem pracoval s VCM, tak i játrům, ale já přestal alespoň pít vyšší ligu a už jsem spíše degustoval a jen zřídka se opil. Víte, zde si všichni tykali, každý se znal a byl to další domov. Chlapi trávili spolu více času, než doma se svou polovičkou.

Nebudu popisovat, co vše se na provozu dělo, to by se opravdu samo psalo, protože se toho hodně dělo. Vím, co to je, když denně máte možnost přijít o Život a kolikrát je štěstí vaším velkým přítelem. Na druhou stranu, co tam bylo srandy díky jistým exemplářům. To člověk chodil uchcávat na wc. Ať si každý myslí, co chce, já mám ty lidi v tom podniku moc rád a s mnohými jsme dodnes přátelé. Bylo to ultimátní přízemní chlapství, vše na co se dá nadávat, tak autentické....prostě hovada a dobytkové a přesto borci.

Poznal jsem zde i další spřízněnou duši, která si se mnou rozuměla hlouběji a zaučovala mě na provoze (což byla posléze i má doména a byl jsem zatraceně dobrý učitel) Vedení bylo spokojeno a já mohl rychle růst, ale odmítl jsem, byla to velká zodpovědnost za druhé. Zde se něco podělá a jdete sedět a stačí jen podpis. Ne děkuji, raději budu mít svou rutinu ,,opičky´´ a klid. Díky kamarádovi jsem se poprvé dostal k šamanismu a jeho popisu. Konečně jsem našel, co se mnou nejvíce rezonuje. Ještě, než se dostanu k tomuto, tak bych doplnil, že jsem zde napsal mnoho filozofickcýh pojednání a přečetl jsem snad stovky moudrých knih, jak vědeckých, tak i mystických.

ŠAMANISMUS

Po mnoha letech podivných vizí, zážitků, kontaktů, snů a zkušeností i v reálném světě, bylo nasnadě, že když si člověk trochu pustil hubu na špacír, tak reakce druhých říkala : tohle vypadá na psychickou poruchu kámo, schíza, paranoia, bludy....navíc ty tvé psychopatické sklony a do toho ten metal. No necítil jsem se, že jsem zrovna normální (dnes jsem za svou jedinečnost rád, však každý je jedinečný). Jak jsem zmínil, už jsem četl občas nějaké dílo, ale při hodinách filozofie jsem byl doslova nadšen a hltal mnohé autory, protože popisovali ,,můj svět´´. Uvědomil jsem si, že nejsem sám a v té době už byl internet běžnou součástí domova, takže jsem objevoval i mnoho lidí a pořadů s touto tématikou, která potvrzovala, že v tom nejsem sám.

Víte, já nečetl knihy, protože jsem si chtěl najít, čemu uvěřit, ale protože já to zažíval a hledal jsem popis toho, co se mi to děje. Navíc jsem stále zůstával nohama na zemi, pokud to nebylo slučitelné i s vědeckými poznatky, tak jsem to pouze připouštěl, jako možnost, ale nikoliv fakt. Studoval jsem jak východní tradice a mystiku, přes různé druhy meditací a stylů, ale též i jejich filozofii v oblasti zdravovědy. To se protínalo s gnostickým poznáním a mystiky a filozofy západní kultury. Vlastně jsem hledal spojitosti mezi vědou a spiritualitou, východem a západem a hlavně mezi mými zkušenostmi a zkušenostmi druhých. 

Praktikoval jsem téměř každý den, chodil často do lesa a zdokonaloval se v pochopení sebe i v technikách. Možná jsem byl talent, ale prostě mi to šlo a nebylo náročné se nacítit, či dojít nějakému prožitku. Když se něco stalo (otevřelo), tak jsem měl to štěstí, že o tom zrovna někdo někde psal, či promluvil. Stejně jsem povětšinou nechal promlouvat ticho a byl mile překvapen, že jsem si vyvinul techniku (byla mi seslána), která tu už je spousty let. Hodně se mi otevírali i vize minulých to životů. Bral jsem to však, jako možnost, ač občas člověk v historických análech, či na samotném místě, nalezl důkazy, že to nebylo mimo.

Když jsem byl naveden na cestu šamanismu (šaman, maestro, kurandero, nagual, brujo, druid, zřec, medicinman....atd), tak jsem měl dojem, že čtu o mém životě, různé iniciace a rituály jsem prožil ve snech a meditacích. To jak jsem intuitivně pracoval s temnotou, ale i silovými zvířaty (ač jsem netušil, že se tomu tak říká), či nástroji, mi bylo nejen milým překvapením, ale též podnětem k hlubšímu bádání a praktikování. Nejen komunikaci se zvířaty a rostlinami (telepatie), ale i sám se sebou a vnitřním světem. Dostal jsem se do zajímavých světů a hlubin i výšin, jak duchovních, tak egoistických. 

Něco ze svých zážitků popisuji ve své knize Skutek Utek zde na stránkách a jiné jsem narouboval v hudbě, která byla a je velkou součástí mého Života. Pokud to někoho zajímá, tak opět zde na stránkách v sekci Hudba, naleznete diskografii a příběh i s linkem na alba, kde prezentuji výše zmíněné. Díky hudbě jsem měl možnost ventilovat přetlak a díky meditaci a zalíbení v šamanismu zase otevřít zapečetěná vrátka i nové talenty, což sebou přineslo i krizi, dnes nazývanou psychospirituální nebo dříve Temná noc duše. Kdy se mi rozpadal sen a Život v této realitě, ač šlo o velký dar, kterého jsem si vědom byl až poté.

Nejsem žádný šaman, ač by někdo mohl říci, že jsem prožíval jakési zasvědcení prostorem (duchem), které se tomu nějakým způsobem velmi podobalo. Ale výcvik pod nějakým ,,vědoucím´´ jsem neprošel, ač nějaká setkání proběhla a došlo spíše na smích a mnohá povzbudivá slova. Šamanismus bych vnímal, jako ryzí vnitřní cestu k Bytí, která spojuje praktičnost až s vědeckou náturou a hluboké mystiky a duchovní nauky. Indeos (ten v bohu). Mnohé z oněch technik byli mnohem jednodušší a praktičtější, navíc v proudu běžného Života. Domorodec je spojen s přírodou a neutíká někam do klidu meditovat, ale vytváří jej kolem sebe, i kdyby byl na Václaváku.

VĚŽE

Po skončení v matičce Spolaně jsem nastoupil, jako kustod/průvodce kamenných věží v Praze, kde jsem měl brzy spousty podobných přátel. Já chodil hlavně na Prašnou bránu, kde se tento spolek ,,jiných´´ sdružuje dodnes. Ta místa mají svou energii a s takovými přáteli to prostě proudí. Objevil jsem zde mnohé klenoty a pokračoval v sebevzdělávání a praxi. Měl jsem štěstí, že jsem si nacházel práci, která mě uživila tak akorát a spousty času na sebe, přírodu, kapelu, přátele a jiné požitky Života.

Bláhově jsem se domníval, že si snad vylepším i dosavadní angličtinu, ale turista je něco, jako terorista. Kdo pracoval někdy s turisty, kdy jich za den potkáte od jedno k 1000 (to bylo velmi proměnlivé), tak i s velkým srdcem dojde po čase vyhoření. Potkat ,,člověka´´ byl zázrak, taková spousta nevychovaných debilů, zlých a neslušných lidí, to by jeden s podivem zůstal stát a hleděl. Já jsem nikdy v zahraničí nebyl, ale svět přijel za mnou. Spousta škrabačů památek, kteří toužili se připsat na zeď idiotů a poničit dílo mistrů dle posvátné geometrie. Byla zde dokonalá akustika a silná energie a přesto nám chcali na dveře a házeli odpadky na zem. Málokoho zajímala věž, ale šlo jen o výhled, který si užívali spíše přes fotoaparát. Mnoho lidí Vás nepozdraví a spousta se snaží projít bez lístku a vymýšlet si kdejaké historky. Mnohdy nebylo daleko od toho někoho vychovat i pěstí.

Ale byli i dobré zkušenosti, setkání se zajímavými lidmi, se kterými člověk strávil v diskuzi i několik hodin, ač se věnoval po očku i dalším návštěvníkům. Člověk zde měl možnost být sám. Ve Spolaně jsem byl často sám na provoze, ale zde vlastně sám na patře, či v krovech, ale mnohdy sám i v davu turistů. Taky zde pobýval jeden fantom/duch, který občas mátl čidla...ale byl zdárně odveden, Přeci mě někdo nebude chytat za nohu, když se chci zrovna projít po ochoze. 

BLÍZCÍ

Rodiče mi dali mnoho darů do vínku, žel i nějaká traumata, ale jsem rád, že jsem se narodil k nim. Mohu jen děkovat, ač jsem občas i spílal. Nakonec se i jim rozpadl o mě jejich ideál a já už nemusel být ,,ten dokonalý´´. Možná jsem byl trochu zklamáním, že jsem nevyužil potenciál, který do mě projektovali, ale jsem prostě jaký jsem a dělám chyby a nejsem dokonalý. Moji sourozenci mě též  hodně utvářeli, mám 3 bratry a 2 sestry a i mezi jimi se dělo mnoho proměnných v rámci vztahů a vazeb. Od každého jsem si něco vzal a každý mi též něco předal, však jejich příběhy jsou jejich a já mohu za sebe jen říci, že jsem rád, že jich mám tolik a tak rozdílné.

Celý Život jsem byl nějak středem dění a kruhu, nějak se ze mě stával kapitán mužstva, vůdce kruhu, ten zodpovědný a čestný. Takže jsem měl spousty známých a kamarádů i kamarádek, neboť dívky mě nezajímaly jen pro potěchu oka a jiných orgánů, ale vůbec jejich pohled na svět a prožívání (což mělo své bonusy takový zájem). Čeho jsem měl však méně, byli přátelé, ti skuteční, kteří mohli nahlédnout více do mého nitra. Na Moravě šlo pouze o jednoho a zbylé bych nazval kamarádi, kteří mi sice hodně dali, ale nešlo o spřízněnou duši, jak se tak říká.

Až v kapele jsem poznal kluky dnes již muže, kteří mi jsou dodnes bratry. Oni znají mé nitro a já jejich a jsme si velmi blízcí a k nim když přidám přítele, se kterým jsem mohl volně diskutovat na téma šamanismu. Tak se kolem mě vytvořila taková skupinka, do které postupně přibývalo pár dalších kamarádů/kamarádek i přátel. Ale ten stabilní kruh má asi 5-6 členů, kde mohu hovořit o spřízněných duších. Víme o sobě mnohé a možná i více, co naše partnerky. S těmito lidmi bych zemřel v bitvě po boku se ctí. Zajímavé je, že tito přátelé se díky mně znají, ale nesetkávají se beze mě, což je zajímavé, jaký jsem spojník a přitom si tak rozumí a notují.

Nechci zde házet jména a naše příběhy, jde o i tak ne-krátký text o mě, ale mohu Vám říci, že jsme spolu prožili mnohé a mocné zážitky. Nejednalo se o nějaké chlastačky (to na Brutal Assaultu taky i jinde), ale i hluboké duchovní zážitky. Jakoby kmenové ceremonie a jiné zkušenosti. Navíc jejich uši mě slyší a jejich srdce přijímá a hlava rozumí. Je to nádherné mít někoho, kde můžete být sebou a jste přijímáni. Mnoho jsem se posunul i díky jim, mnohdy mi pomohli a já jim. Jsme, jak jedno. Tohle jsem zde v Praze našel. Tyhle báječné bytosti.

Víte, možná jsem příliš skromný, ale zažil jsem toho opravdu hodně, ale když zažijete několikrát klinickou smrt a vznášíte se nad tělem nebo vídáte různé věci, často se setkáváte se smrtí, bolestí, ale i radostí a zrozením....tak Vám to po čase přijde běžné. Někdo píše knihy o lucidním snění, jiný o zážitku blízké smrti, mně už to přijde, jako když potkám v lese srnku nebo si dám dobré pivo. Mnohokrát jsem vycestoval a chodil pro nějaké informace, mnohokrát ,,si hrál´´ s čakrami, léčil či zažíval zážitky světla a jim podobné. Jenže já si chtěl i od toho všeho odpočinout a být chvíli i ,,normální´´ člověk.

10 000 DNŮ

Přišla doba, kdy se mi blížilo 10 000dnů v tomto těle a já to chtěl oslavit tím, že se vším seknu a půjdu prostě někam pěšky (norsko nebo jinam) a žít. Nastudoval jsem mnohé o přežití v přírodě a SAS technikách a sledoval spousty pořadů. Sen s kapelou nevyšel, vztah jsem neměl a práce byla nic neříkající. Do toho jsme bydleli v dvougeneračním domku, kde sice každý měl svůj prostor, ale vlastně jsem stále bydlel s rodiči, ač jsem si platil náklady a ochotu máti mi vařit a prát. Bylo na čase se více osamostatnit a prostě odejít.

Jenže Táta zasáhl tím, že přišel jeho čas a zemřel nám vlastně pod rukama. O tom jsem se více rozhovořil zde a o mnohém více:

https://www.youtube.com/watch?v=RnA4yfw3BUU&list=PLTdPDBw2QsRAXhWIXv7LFzgzqK84YHyDY&ab_channel=Paladin5

Po tátově odchodu jsem se stal takovým nástupcem rodiny Šumberů, máma to nesla těžce, ale zavčasu jsem dal najevo, že jí nebudu nahrazovat tátu. Na rok jsem se vrátil do Spolany, abych přivydělal sobě a utáhli jsme náklady. Netušil jsem, že tátova smrt bude vlastně to, co mě rozhýbá, ale úplně jinak. Začal jsem navštěvovat různé srazy, kde jsem potkal spousty dalších kamarádů a známých, seznámil se s mnoha, které možná posloucháte a znáte, ale nestal jsem se tím hledačem, co objíždí semináře (na žádném jsem nebyl) nebo kruhy. Prostě jsem měl rád tato setkání a bral na něj i kruh mých dosavadních přátel.

V té době jsem také učinil rozhodnutí, již nežít v celibátu. Tak jsem během roku dohnal mnohé a byl takový čistič, ne ve smyslu Guru Járy, ale vlastně jsem byl tím hodným mužem, který umí změnit ženám pohled na muže a sex. Mnohé s žen jsou mi dodnes kamarádkami a máme opravdu dobré vztahy. Však jedna, říkejme jí třeba Malá Ayahuasca, mi umožnila, že jsem trochu pocítil zase srdce - zamilovanost je taky fajn. Díky osudu za to, že můj zájem nebyl zcela opětován, ale pro mě to znamenalo, že dovedu otevřít srdce, což byl obrovský zážitek. Nehledě na to, že jsme spolu řešili temnotu, duchy, démony a jiné věci. Když se srdce po mnoha letech otevírá, tak je plné bolu a tak se stalo, že jsem potkal starého ,,přítele´´, o kterém se rozepíši v další kapitole.

V tomto období jsem i poprvé poznal šamanskou medicínu, já nikdy nic nebral, ale po mnoha nabídkách vesmíru, jsem se rozhodl to zkusit. Hned jsem věděl, že jsem doma. Medicína se stala jedním z mých průvodců k sobě. Též jsem ještě pokračoval v hudbě a chodil na různé kurzy (rehabilitace, autopatie, dornova metoda ....), kde jsem si doplňoval vzdělání a sem tam někomu něco napravil. Nějak jsem ale prožíval bezdůvodné ataky. Prostě i když je Vám dobře a skvěle, smějete se, tak jsem ani necítil, že něco přichází....byl to útok. Padnul jsem v bolestech a agónii na zem, někdy se třásl, jindy slintal a někdy i zvracel z bolesti....prostě jsem se zmítal. Medicína mi vlastně pomohla se zvednout, ale tím si utvořit i závislost a jít hlouběji. Bylo to nepříjemné období, kdy netušíte, kdy to na Vás padne a byly chvíle, kdy to bylo i 6x za den.

DÉMON ZE SUMERU

Kdo by si chtěl pročíst, tak zde záznam z deníku. Já měl hodně deníků a některé ty zápisy se dostali i do již zmiňované knihy Skutek Utek zde na stránkách. Jde však pouze o zlomek a deníky jsem spálil, přišlo mi, že je zatěžuji. Možná se ke psaní vrátím, ale zde k démonovi:

ještě bych rád doplnil, že tohle mělo dohru v potkání bratra démona tzv. Krakena, který už útočil i na blízké a působil jim i vyhození obratlu a další nekalosti - ten byl též znicotněn. Následně jsem se dozvěděl, kdo byl tím démonem ze sumeru a proč za mnou přišel. Něco jsem v dávných dobách ukradl z jejich světa a kdo viděl Doktora Strange, tak to má spousty podobností - i jistý předmět moci...ale ať mi duchovní ego nepraskne a vesmír se zbytečně nerozpíná mým egem....prostě bylo nebylo....možná pohádka, ale já poznal zatraceně mocné bytosti. Nejeden člověk omdlel, pár málem umřelo, když se mi snažilo pomoci a mnozí mi pomoci odmítli a díky jim za to.

MEDICÍNA

Po dlouhém až odmítání všech pomocníků na cestě, jak medicíny, tak i terapií (na žádné jsem nebyl) jsem se seznámil s Mapachem (dědečkem tabáčkem), který mi byl velkým průvodcem a dodnes je. Více naleznete v podsekci ,,očista a dědeček tabáček´´. S medicínou jsem se seznamoval roky a mým průvodcem byla sama medicína a své zkušenosti jsem sdílel s lidmi, kteří jezdí za indiány a výcvik podstupují, případně se člověk dovede vyladit na dálku s bytostí/šamanem, který je ochoten Vám předat nějaká moudra. Medicína odjalí mnohé, co přes sebou dovedete, i jako vymeditovaný týpek, skrývat. Přesto mnohé, co mi odhalila, jsem již znal.

Vyzkoušel jsem a dodnes se seznamuji s různými medicínami, chápu je jako nástroj, nikoliv, jako spásu (o čemž se zmiňuji v oné podsekci více do hloubky). Přes Mapacho jsem se dostal k Rapé, které mi bylo za časů oněch ataků záchranou, žel častost užívání a samotný záměr, časem způsobil i závislost, kterou dnes vidím u mnoha i s vedlejšími efekty. Nechci tímto odrazovat od medicíny, pokud si tímto poznáním má někdo projít, tak prosím. Při správném užití se jedná o velký dar a pomocníka, při nepokorném bez špetky úcty k sobě a medicíně, se dar může projevit ve zmar a namísto objevení sebe, se může člověk opět trochu ztratit v hlubinách roztříštěného vědomí. 

Prošel jsem několika ceremoniemi s různými medicínami i pod dozorem zkušenějších. Dnes již spousta lidí poznala Ayahuasku (babičku liánu), další houby, jiní žáby....každému dle chuti. Já osobně na ceremonii chodil spíše se záměrem seznámení se s bytostí medicíny, která mi i tak mnohé poodkryla. Medicína za Vás nic nevyřeší, jen odhalí, co je ve Vás a dopřeje Vám prožít vlastní záměr. Proto se dá i zneužít nebo si jí ublížit. Pokud už něco řeším, tak si udělám ceremonii sám se sebou. Co však chci podotknout je, že u šamanské medicíny se dá najít zkratku, učinit velký krok až skok v životě a poznat i svou sílu, či dno. Ty kroky však děláme my a tím, že si dám pár kalíšku Ayahuasky, tak to neskončilo, ale naopak ty kroky začínají. Lidé zapomínají integrovat poznání, které jim přišlo.

Po letech sbližování, poznávání, komunikace, testování i podivných experimentů (abych poznal i druhou stranu mince medicíny), jsem se odhodlal své zkušenosti předat dál a být průvodcem i druhým v procesu. Začal jsem pořádat setkání (ceremonie) s Tabáčkem. Jiné medicíny mají své kontraindikace, některé jsou zakázané a jiné si žádají ještě hlubší poznání. Ta setkání mě opravdu těší, ty příběhy lidí a to, jak se lidé otevírají, čím projdou a jak to zvládnou - hlavně od samotné ceremonie. Někdy, ač mám sám dosti zkušeností, Vám zůstává rozum stát, co vše je možné, jak silný tvůrce vlastního Života je člověk. Mnozí z těch, které jsem měl možnost uvítat v kruhu, či při individuální práci, se mi stali kamarády.

ŠAMANSKÝ VÝCVIK

Po onom setkání a pročištění další vrstvy sebe sama, jak skrze démona či medicínu, jsem si dovolil otevřít srdce naplno, možná velká touha, možná zoufalství, ale ovoce na sebe nenechalo dlouho čekat. Řekl jsem si, že bych na dálku požádal nějakého maestra z džungle o šamanský výcvik. Díky vesmírné prozřetelnosti jsem dostal formu, kterou bych snesl. Víte, ač jsem si prožil mnohé, tak šamanský výcvik je to poslední, co bych někomu mohl doporučit a pří své nadutosti, jsem rád, že k němu nedošlo ve formě, v jaké ji podstupují opravdu připravení adepti. Ne, já dostal formu jinou, ale stejně tak jsem si ji nazval ,,šamanským výcvikem´´. Ovoce tedy na sebe nenechalo dlouho čekat a já poznal svou první přítelkyni až ve 29-letech, neboť do té doby jsem nic nebral, jako vztah dvou milujících, či alespoň zamilovaných.

V rámci úcty k mým partnerkám, zde nebudu popisovat žádné detaily, ale pouze své poznatky. Je krásné zažít Lásku a ještě krásnější je si uvědomit, že to jsem já sám, že tu Lásku mi nikdo nedává, ale já ji cítím a já jí jsem. Je krásné si uvědomit, že to, že někoho miluji je druhotné, ale to, že miluji je hlavní. Žel ke své výchově a mnoha nepořešeným traumatům (i když jsem užíval medicínu), když se srdce otevírá, tak se jeden druhého doslova dotýkáme a tím i naše traumata. Byl jsem naivní hodný a ochotný rytíř, hodný chlapeček, prostě nezralý kluk, co v tomto mužem opravdu nebyl. Byla to Láska, jak z Titaniku, bylo to stejně tak romantické, jak tragické a dramatické. Člověk učinil spousty chyb, spousty jich přehlížel a mnohé si nechal líbit. Mistr sebemrskačství, důvěřivý a přesto slepý. Přesto jsem nesmírně vděčný, že jsem dostal tuto možnost, ač jsem ztratil sám sebe.

V tolika směrech jsem byl spokojený, vyrovnaný, sebevědomý i úspěšný, ale ženská, to je někdy horší než 9 úrovní pekel. To vše jen protože jsem sám nezralý a nevím jestli šlo o zrcadlo nebo facku betonovou stěnou. 

TERAPIE

PREZENTACE SEBE VEN