Celý život jsem sportovec, tělem i duší. Mám to po tátovi, který závodil, jako atlet za Duklu a byl i jedním z nejlepších vojenských atletů své doby. Takže jsem byl ke sportu od mládí veden a hlavně k radosti z něj. Patřil jsem mezi ty talentovanější a bylo vcelku jedno o jaký sport se jednalo. Míčové hry, atletika, gymnastika....snad jen v plavání jsem nevynikal. Jezdil jsem často reprezentovat školu na závody, krásné to časy. Taky jsem několik let pilně trénoval karate, umění, jež mi mnohé dalo do života a též zesílilo mou vůli a procítění vlastního těla (propriorecepci) a jeho limitů. 

Od 15-ti jsem začal chodit, pod dozorem staršího bratra, jež mi byl mentorem, do posilovny. Brzy jsem zaznamenal velmi dobré výsledky a přiznám se, že jsem v životě nic nebral, věřil jsem jen stravě a svému tělu. Vlastně jsem neužíval ani doplňky stravy a protejňák jsem měl tak 2x v životě. Výsledkem bylo, že jsem ze 62 kilového cucáka byl za pár let na 86kg svalové hmoty. Časy ohromného egoismu, kdy šlo hlavně o to, kolik zvednu a jak být ještě větší, ale necítil jsem se už lehce, však dosáhl jsem osmnácti a chlast udělal své. Brzy nemělo smysl cvičit, celé tři roky, týden, co týden a má svalová hmota se nějak schovala pod kila šťavnatého soudečku špeku. To se ve Vás pak něco pohne, když skončíte s chlastem (otravy alkoholem nejsou sranda, když nezvracíte) a tak nějak vystřízlivíte. Viděl jsem, jak jsem všechnu tu práci zahodil a začal na sobě opět makat, jenže člověk už chodil i do práce, najednou nebyl čas a dělal jsem směny ranní / noční. Biorytmus prostě dostával na prdel a bez spánku to moc nejde, ale i tak jsem dokázal do půl roku zhubnout na 75kg a opět naleznout své schované a atrofované svaly, ale i fyzičku. 
Následně jsem experimentoval se stravou, vegetariánskou, přes vitariánskou až k půstům (několikadenním - ale max 6). Jsem též člověk, co všechno vyzkouší, a protože jsem milovníkem vědy, tak jsem musel mnohé alternativní proudy vyzkoušet. A zkušenost u mnohých prokázala jejich účinnost. 
Kdysi jsem se hlásil na fyzioterapii a měl jsem i měsíční zkušenost z nemocnice (na Ochripu), kdy jsem asistoval fyzioterapeutce, vzpomněl jsem si na ta léta cvičení a trénování druhých a řekl si, že se vrátím na tuto cestu. Tak přišlo i několik kurzů, kde jsem měl štěstí, že se zde opravdu člověk mnohému naučil a nešlo rychlokvašky, sebrat prachy a za hovno dát papír. A já bych byl v pravdě rád, kdybych tyto vědomosti a zkušenosti předal Vám. Neboť věřím, že až lidé dovedou pomoci sami sobě, tak zdravotní péče bude na té nejvyšší úrovni a již nebude třeba ... a neplatí to jen o zdravotnictví.